Každým dnem si vytváříme svůj životní styl a žijeme ho. Zřídka najdeme dva lidi, kteří mají totožný životní styl bez jakýchkoli odchylek. Určitě znáte někoho, u koho si řeknete, že tak přeci nemůže žít, že si to vy sami nedokážete představit, že byste se zbláznili, kdybyste takhle měli žít nebo vypadat. Mnoho z nás toto dělá, ale úplně to stejné si může říkat někdo jiný o nás. Samozřejmě, že existuje zdravější a méně zdravý životní styl, ale stále to je rozhodnutí toho daného člověka a ne naše. Nám také není příjemné, když se nám někdo snaží mluvit do života. Jsme rádi, když můžeme žít podle svého uvážení, aniž by nám do toho kdokoliv neustále mluvil bez toho, aby nás respektoval.

Je to nepříjemné všem. Není nic špatného na tom, abychom řekli svůj názor, ale neměli bychom překročit tu hranici mezi mírným názorem a kritikou, která by druhému mohla ublížit. Někdo je ranní ptáče, vyskočí z postele už před šestou ráno a je nadšený pro mnoho aktivit. Okolo deváté jde spát a další den jde znovu. Jiní si naopak rádi přispí a prospí polovinu dne s tím, že mají plno energie až do dalšího rána. Každý máme režim nastavený jinak, přizpůsobený našemu zaměstnání, studiu, zkrátka celému životu.

Někdo si rád zajde na oběd, dá si fastfood, nechce se mu vařit, nebo mu to zkrátka jen nejde, někdo si radši uvaří poctivé nutričně hodnotné jídlo, které mu dodá podstatné živiny a záleží mu na tom. Ne vždy je ale jejich vina, že žijí tak, jak jim to zrovna nejvíce neprospívá. Výrazný vliv na to má, za jakých podmínek jsme vyrůstali, čemu nás naučili rodiče. Když jsme starší a máme možnosti, tak si samozřejmě můžeme náš životní styl poupravit podle našich představ, ale někteří se k tomu nemají a spokojí se právě s tím, co je naučili rodiče, když byli malí a nevidí na tom nic špatného, jelikož by pro nás rodiče přeci nechtěli nic špatného. Je to složitější, než se zdá.

Co musher, to samorost. Člověk, věnující se na plno svým psům. Většinou jich nemá jen pár. I u nás, žijí musheři, kteří žijí s desítkami psů. Všechny znají jménem, ke každému mají specifický vztah. Ví, že třeba Jimi je skvělý leader pro spřežení. Má to v povaze. Je chytrý, poslouchá povely skoro dřív, než je jeho

musher vysloví. A co Amálka? Ta je dobrá v poslední řadě. Má sílu jako býk i když je holka. Je jedna ze dvou Malamutů v týmu. Dokáže v zimě odtrhnout přimrzlé saně, i rozjet káru do velmi prudkého kopce.

Správný musher zná každého svého psa dokonale. Žije pro ně a jeho psi žijí pro něj. Milují ho, a když poznají, že jízda není jen tréninkovou vyjížďkou, ale skutečným závodem, pořádně přidají do kroku.

Musher, může být muž i žena. První krůčky mezi mushery dělají už děti. Vzniká tak pouto, které potrvá celý život.

Musher své psy trénuje. Krmí je i ošetřuje. Pomáhá fenám rodit další štěňata, která budou buď pokračovateli smečky, nebo si je vybere jiný musher do svého týmu. Musher svého psa nepřenechá hned tak někomu. Doufá totiž, že se se svými štěňaty bude moci občas setkat u příležitosti nějakých závodů. Musher je, pokud je to možné, i u posledního výdechu svých psů.

Vzhledem k tomu, že jich má vícero, je tahle situace častější, než u běžných chovatelů. Přesto si na odchod pejska nemůže nijak zvyknout. Vždy to je pro něj jako bodnutí do srdce. Držet v posledním výdechu a při poslední akci psího srdíčka svého psa za tlapku je těžké. Tento doprovod na poslední cestě však bere jako to nejmenší, co může v této chvíli pro svého psího druha udělat.

Život mushera je i přes tyto situace naplněn radostí a šťastnými okamžiky. Vždyť co může být silnějšího, než jet zasněženou krajinou na saních, které táhne 6 nebo i 14 psů. Co může být dobrodružnějšího, než s těmito psy vybudovat tábor a ulehnout s nimi do sněhu a přečkat mrazivou noc.

Co to je?
High intensity interval training, neboli HIIT, je trénink, ve kterém se střídají krátké, intenzivní série cviků s ještě kratšími pauzami. Typická je třeba minuta intenzivního cvičení, patnáct vteřin pauza, a to celé několikrát. Jelikož se cvičí ve vysoké zátěži, v anaerobním pásmu, tak cvičení trvá maximálně čtvrt hodiny nebo dvacet minut. Hlavním cílem tréninku je vybudování svalové hmoty, posílení srdce a plic, a nastartování metabolismu. I když se může zdát, že HIITem se nezhubne, tak nastartujete ve svalech spalování, které trvá až několik hodin po tréninku.

Co se při HIITu dělá?
Tento trénink může mít mnoho podob. Klasikou je kruhový trénink, kdy se po minutě střídají stanoviště. Pro ten jsou typické třeba dřepy, kliky, sklapovačky, angličáky nebo výskoky. Intervalové cvičení se dá ale provádět třeba i na schodech, kdy budete nahoru schody vybíhat a dolu je volným krokem scházet. Běžci také často zařazují intervalový trénink v podobě krátkých, intenzivních sprintů, následovaných návratem v pomalém klusu.

Pro koho se  HIIT hodí?
Je potřeba mít na paměti, že je to opravdu hodně intenzivní záležitost. Pokud se tedy chcete do HIITu pouštět, měli byste mít alespoň základní fyzickou kondici, a neměli byste mít žádná zdravotní omezení. Nemusíte být zrovna Usain Bolt nebo Veronika Vítková, ale měli byste být schopni zvládnout alespoň minutu cvičit bez toho, aby se vám chtělo omdlít. V opačném případě hrozí, že vás to nebude bavit, a ještě riskujete zranění.
 
Jak často HIIT zařazovat.
Vzhledem ke své povaze se trénink jako je tenhle hodí spíše pro občasné zpestření, rozhodně by neměl tvořit základ vašich aktivit. Ideální je tedy HIIT praktikovat jednou týdně, a doplnit jej například saunou nebo masážemi. Tím maximalizujete aktivitu svého metabolismu, ale zároveň předejdete únavě svalů a zranění.