Co musher, to samorost. Člověk, věnující se na plno svým psům. Většinou jich nemá jen pár. I u nás, žijí musheři, kteří žijí s desítkami psů. Všechny znají jménem, ke každému mají specifický vztah. Ví, že třeba Jimi je skvělý leader pro spřežení. Má to v povaze. Je chytrý, poslouchá povely skoro dřív, než je jeho

musher vysloví. A co Amálka? Ta je dobrá v poslední řadě. Má sílu jako býk i když je holka. Je jedna ze dvou Malamutů v týmu. Dokáže v zimě odtrhnout přimrzlé saně, i rozjet káru do velmi prudkého kopce.

Správný musher zná každého svého psa dokonale. Žije pro ně a jeho psi žijí pro něj. Milují ho, a když poznají, že jízda není jen tréninkovou vyjížďkou, ale skutečným závodem, pořádně přidají do kroku.

Musher, může být muž i žena. První krůčky mezi mushery dělají už děti. Vzniká tak pouto, které potrvá celý život.

Musher své psy trénuje. Krmí je i ošetřuje. Pomáhá fenám rodit další štěňata, která budou buď pokračovateli smečky, nebo si je vybere jiný musher do svého týmu. Musher svého psa nepřenechá hned tak někomu. Doufá totiž, že se se svými štěňaty bude moci občas setkat u příležitosti nějakých závodů. Musher je, pokud je to možné, i u posledního výdechu svých psů.

Vzhledem k tomu, že jich má vícero, je tahle situace častější, než u běžných chovatelů. Přesto si na odchod pejska nemůže nijak zvyknout. Vždy to je pro něj jako bodnutí do srdce. Držet v posledním výdechu a při poslední akci psího srdíčka svého psa za tlapku je těžké. Tento doprovod na poslední cestě však bere jako to nejmenší, co může v této chvíli pro svého psího druha udělat.

Život mushera je i přes tyto situace naplněn radostí a šťastnými okamžiky. Vždyť co může být silnějšího, než jet zasněženou krajinou na saních, které táhne 6 nebo i 14 psů. Co může být dobrodružnějšího, než s těmito psy vybudovat tábor a ulehnout s nimi do sněhu a přečkat mrazivou noc.